Únor 2011

On mě celou postříkal!

28. února 2011 v 15:21 | Dulcecita
Blog.cz má periodu, tak nevím, jestli prudit, ale... Budiž světlo!

Tímto bych chtěla sdělit všem rádoby "cool barbie" slečnám, že když budou nadále vytvářet nesmírně "záživné" videoodpovědi a chlubit se svými make-up tutoriály (typu černá linka sem, černá linka tam, napatlat řasenku a tadá!), populární blogerky se z nich nestanou. Pro to musíte taky něco udělat, ne jen kopírovat nápady ostatních. A co takhle být radši populární v reálném životě? (Ano, reálný život opravdu existuje.) Get a life, kids. (Jen tak na okraj: Nemám nic proti blogerkám, které byly slavné už předtím - bez návodů, ani proti těm, které make-up tutoriály dělají vážně dobře! - těch je však jen minimum.)

Přiznávám, že jsem make-up tutoriály chtěla dělat i já (asi před půl rokem). Ale když přišla tahle vlna, dlabu na to. Všude je toho plno. Chtěla jsem se jen podělit o svoje zkušenosti z kosmetických kurzů a léta praxe. (Fakt že jo! Svoje sestry maluju už od sedmi let :D)

Ještě někdy potkám tu mimořádně "dárk, ívl, cool, rockabilly" slečnu a urazím jí hlavu. Měla na sobě dokonalé tričko s Gn'R. Usmála jsem se na ni a v mysli si říkala, jak musí být zasvěcená a jak skvělou hudbu poslouchá. Když vtom začala se svým bójfréndem (mimochodem, totální metrouš) rozebírat, jak je Miley Cyrus skvělá a poslední díl Hannah Montany ten nejlepší, co kdy viděla. Chtěla jsem jí mrsknout po hlavě lžičkou, ale byla jen plastová, tak jsem si řekla, že to nestojí za to.

Cherriele mě nazvala "schopným, vtipným a kurevsky sarkastickým blogerem". To je to nejhezčí, co mi kdy kdo v životě řekl! Děkuju. Kdyby se někomu ještě chtělo dodat, že jsem sobecká, arogantní, necitlivá a přespříliš upřímná, tak do toho! Jen mi pište, co si o mně myslíte. Kdyby bylo nejhůř, a někdo napsal, že jsem třeba milá, hlavu vám neukousnu (protože to přes počítač nejde).

Přijde vám něco vtipného na obřím stříbrném prstenu ve tvaru mašličky a ještě větším prstenu ve tvaru modré růže? Ne? Gratuluju! Patříte k 0,01% normálních lidí!

Nevím jestli teď mám být ve sboru, ale... Myší královna říkala, že Žemlička říkal, že profesor říkal, že sbor nebude. Tak snad je to pravda.

Jo a mimochodem, název článku se týká jednoho rozhovoru ve škole, kdy jsem byla politá pitím. Nejsem žádná kur... prostě to není tak, jak jste si nejspíš mysleli.

Die, you chicken-hearts!
Dulcecita

Život je sprostý. Neuvěřitelně nespravedlivý. A my idioti s tím nic neuděláme.

27. února 2011 v 14:55 | Dulcecita
Vyzná se tu někdo ve feng šuej (feng shui)? Mám pocit, že je v našem bytě něco vážně špatně. Například, že zrovna já mám postel v pozici "mrtvého muže". Ehm, třeba to nic neznamená, že?

Viděli jste někdy někdo ducha? Chtěli byste? Nechtějte. Moje babička mi vždy vypráví historky o různých paranormálních jevech. Na jednu stranu, už je to starší paní, na druhou stranu, proč se s ní všichni její sourozenci (i ti s kterými nemluví) shodují? A navíc, já sama jsem (s dalšími šesti lidmi, nemyslete si) viděla na Silvestra vznášet se kus dortu. Náš známý (psycholog) nám to vysvětlil tím, že jsme všichni byli opilí. A chlap v šedé mikině, který mě a moji kamarádku neustále pronásledoval? Kdybych ho viděla jen já, myslela bych si, že jsem zbláznila, ale moje spolužačka ho vídala taky! Vždy jen na vteřinku, pak zmizel... A když už mluvím o své babičce, zrovna včera jsme s babičkou seděly v kuchyni, okolo půlnoci, a bavily se o mém zemřelém dědečkovi. Najednou se začalo ozývat pravidelné ťukání a spustila se voda z kohoutku. Skvělá náhodička, viďte.

Nejspíš jsem jen paranoidní. Ale tak co.

Včera jsem se poprvé v životě podívala na tu blbost... Jak že se to jmenuje? Glee! Vždy mi přišlo nesmyslné, že by byli všichni členové sboru školní vyvrhelové. Teď když tam chodím, už chápu. Ale poupravila bych to na školní vyvrhely + freaky (a syn profesora, který ve sboru učí - ten to má povinné). Náš sbor se skládá z chlapce s pěknou gumičkou (alias Ozzák), křup-křupmana, chlapce v růžové košili, myší královny, scene-indie-whatever girl, namyšlené truPipky, uřvané operní pěvkyně, pigwoman, zombie Sněhurky, syna pana profesora a... mě. Jo, málem bych zapomněla na dvě nebo tři holky, téměř maturantky, které se ničím nijak moc nevyznačují (takže patří mezi vyvrhele společnosti). Sláva našemu sboru (který má tak debilní název, že se k němu radši nechci vyjadřovat)!

Mám pocit, že jsem přibrala. Chci zpátky svoji anorexii a bulimii. Pokud jsem nebyla zdravá, aspoň jsem se tak cítila.

Dulcecita

Čooookoláda, aha aha, čoko čoko ham ham, čoko čokolááááda

26. února 2011 v 8:41 | Dulcecita
Řeknu: "Deep Purple", vy řeknete: "Kdo?"
Řeknu: "No vždyť víš, Smoke on the Water", vy řeknete: "Co?"
Pustím vám riff z tohohle ↓ a vy řeknete: "Ahaaaaa!"


Včera jsem se vrátila a rovnou měla 34 návštěvníků... Celkem fajn výkon :)

Mám vztek na svůj nudný život. Nepomáhá být venku s kamarády (v téhle zime je to spíš za trest), nepomáhá kreslení, nepomáhá mrznutí na hřišti (při basketu nebo fotbalu), nepomáhá focení, ani líčení kohokoli. Tak čtu Bibli, Shakespeara, nějaké Darwinovy teorie a studuju magii. Zábava, viďte.

Poslední dobou perlím samé blbosti. Babička mi říká: "Jiskří, ta halenka," a já na to: "Coo? Zlý skřítek Alenka?" Nebo v zeměpise při promítání videa. Samozřejmě jsem se nemohla soustředit, a tak jsem si zapisovala útržky, co jsem slyšela. Na konci hodiny na papíře stálo: "Golfský proud vzniká díky semenu a porodí se za 14 měsíců." Fajn, to v tom videu asi nebylo.

Konečně se stěhujeme. Nejspíš budeme mít dva byty v jednom domě. Já budu vlastnit dvoupokojový spolu se svou babičkou a naši se sestrami třípokojový. Snad to klapne. Bylo by vážně úžasné mít konečně pokoj jen a jen pro sebe. Máma s tím nejdřív nechtěla souhlasit (i když dva byty byly její nápad), ale pak, když jsem řeklay že budu šťastná, když se jich zbavím, urazila se a svolila. Však uvidíme.

Zatím jsem se nerozhodla jak můj pokoj bude vypadat. Ale rozhodně trvám na letišti a nebesech. Ách... A co vy a váš pokoj? Je zařízen podle vašich představ nebo jej sdílíte s otravným sourozencem?

Dare to dream
Dulcecita

Dalo by se tomu říkat návrat, možná...

25. února 2011 v 16:33 | Dulcecita
Nevím, co to dělám. Vracím se? Možná, to se ještě uvidí. Dostala jsem neuvěřitelnou chuť pokecat (nebo spíš vést monolog) si s někým o svém neuvěřitelně nudném životě. Nemám v něm skoro ani pět volných minut, ale stejně mi přijde, že je o ničem. Yay.

Napadlo vás někdy, že byste spáchali sebevraždu? Ne? A co třeba sebepoškozování? Taky ne? Kecáte. Děsím svoje nemorbidní spolužačky tím, že se řežu papírem. Přijde jim to neuvěřitelně nechutné, já se jen v duchu a předstírám, že jsem naprostý psychouš (myslím, že to nemusím předstírat).

Příští měsíc mi bude patnáct. 29. března. Nevím, jestli říct: "Konečně.", nebo "Do háje, to snad ne!" Na jednu stranu to znamená neomezené barvení vlasů, líčení (možná vám to přijde jako trapas, ale máma mi líčení zakazuje - ne, že bych poslouchala, ale...), moje první tetování apod. Na druhou stranu přichází zodpovědnost, dražší lístky kamkoli a předpoklad, že se budete chovat jako dospělí. Jo a především občanka, kterou určitě ztratím hned druhý den.

Někdy bych chtěla být v článcích tak vtipná, jako v reálu. Možná jsem pitomá, zlá, arogantní (se nerovná nafoukaná) mrcha, ale pokud mám nějakou dobrou vlastnost, pak je to vtip.

Během toho, co jsem tu nebyla, se spousta věcí změnila. Měla jsem modré pruhy ve vlasech (pořád mám), které mi ale připadají jako plíseň, a tak se jich příští týden zbavuji zářivě kečupovou Arielkovskou červenou. Měla jsem piercing na spodním rtu, který jsem vytáhla, protože mi přišel jako nechutné zohyzďovátko, kterým si většina lidí jen snaží dokázat, že jsou cool. Začala jsem se oblékat ještě psychopatičtěji než předtím. Během měsíce jsem byla dvacetkrát na rande (pokaždé s někým jiným), ale stále nedošlo na můj první polibek (ne, že bych se od všech odvrátila při pokusu políbit mě, to samozřejmě nééééé...). Rozhodla jsem se, že chci tetování (konkrétně pin-up zombie girl). Chovala jsem se k ostatní lidem mile (v důsledku toho mě teď ve škole zdraví i lidé, o nichž vím jen to, že existují). Rozšířila okruh svých blízkých přátel na 7 lidí (a všichni jsou naprostí freakové). A tak...


Všem přijdu divná, protože poslouchám Deep Purple, Mötley Crüe, Black Sabbath, Guns n' Roses, apod., místo obvyklých pubertálních sraček typu Justin Bieber, Miley Cyrus nebo nějaké trapácké techno.

Jé, a ještě jsem si vzpomněla, že mám zánět močových cest, kdyby něco!
Peace out
Dulcecita