Září 2010

Někdy si říkám, že by bylo jednodušší...

10. září 2010 v 21:50 | Dulcecita
Děti, všem se moc omlouvám, že se neozývám. Jsem dost časově vytížená a minimálně půlku září se tu neobjevím. Navíc mám k tomu osobní a zdravotní problémy, takže... tak.
Ráno se vzbudím, odvezu sestry do školy a pak utíkám do té své, přežívám zhruba do dvou nebo tří hodin. Později přijdu domů, najím se a uklidím, případně rozdělám domácí úkoly. Většinou potom ještě valím na jógu/do sboru/do dramaťáku. Když se naprosto vyčerpaná dostavím domů, dodělám úkoly, učím se a vysprchuju se... Asi chápete, že hned vyčerpaně padnu do postele. Když se náhodou stane (což se moc často nestává), že bych našla chvíli volného času, čtu nějakou knihu do literatury nebo angličtiny.
Soboty a neděle dělám všechno, co nestíhám přes týden. Manikúra, pedikúra, pleťové masky, učení a učení a učení. Také dospávám, jelikož přes týden se vážně moc neprospím. Šest hodin spánku je luxus. Snažím se relaxovat, uvolnit se, ale není to lehké.
Nezvládám to. Ani fyzicky, ani psychicky. Opravdu mi nepomáhá fakt, že pořád bydlím se svým otcem, který mě neustále provokuje a vyloženě psychicky deptá.
Blog budu muset na chvíli uložit do šuplíku. Nemám na něj čas, ani náladu. A omlouvám se, že na ty vaše taky nechodím. Tohle je poprvé, kdy jsem se na pc dostala na víc, než na dvě minuty.

Tak vyčerpaná, že kašle na angličtinu
Dulcecita