Červenec 2010

España, BCN

22. července 2010 v 21:19 | Dulcecita
Jenom se chci rychle ozvat de España :) Tahle klavesnice je vazne divna a nemam moc casu, takze tu bude spousta chyb, pocitejte s tim (a na diakritiku muzete rovnou zapomenout :D). Miluju sveho bratrance (abyste to dobre pochopili, ma 11 mesicu). Je to ten nejroztomilejsi tvor na tehle planete. A je to jedinne dite, ktere nebreci, kdyz me vidi (myslim, ze male deti nas odhalily, Bee :D). Hned prvni den po prijezdu jsem musela navstivit obchodni centrum (tentokrat jen Maquinista). Samozrejme bych to nebyla ja, kdybych si hned nenesla plne tasky obleceni. Ale ty slevy v Zare a H&M se nedaji prehlednout. Zkusim rychle mrknout na vase blogy, ale nic neslibuju. Se que el espejo, nunca me miente, solo a que soy y asi me quedo... Dulcecita

Bye! Adios! Ciao! Tschüss! Au revoir! привет! さようなら!

20. července 2010 v 9:50 | Dulcecita
Tak děti (vím, že by se věta nikdy neměla začínat TAK), myslím, že by bylo fér vám oznámit, že se tu v následujících dnech neobjevím. Přesněji ode dneška do 25.8. se budu válet na pláži a vykupovat obchodní domy v Barceloně. Většina z vás už to ví, ale jistota je jistota (ať je to oficiální).
Samozřejmě, že nebudu bydlet v žádném zapadákově, hned za rohem od strýcova domu je internetová kavárna. Občas se sem určitě zastavím, ale většinu času budu (MUSET!) věnovat své mámě a skypu (ach jo...). Přecejen, budu ve Španělsku úplně sama, a i přesto, že na mě bude dohlížet strýc a teta - kteří jsou skoro celý den v práci, bojí se o mě. Nedivím se jí, když mladí trhovci na bleších trzích vidí cizinky, jsou jako utržení ze řetězu - věřte mi, zažila jsem. A klauni na Las Ramblas, kteří mě neustále chytali kolem pasu, stáli taky za to (od té doby mám fobii z klaunů). 
Panebože, teď se celkem bojím :D
Každopádně, mějte se tu krásně, užívejte si, že máte ode mě pokoj, a kdybych se nevrátila - sežral mě klaun.

See the elephant and have a good time.
Dulcecita

Justin Bieber a mluvící oblečení

18. července 2010 v 18:45 | Dulcecita
Konečně si balím! Už to vypadalo, že s tím nezačnu. Když takhle seskládávám oblečení, které nosím a chci si ho vzít sebou, říkám si: "Sakra, to toho mám fakt tak málo?". Nejde o kvantitu, záleží spíše na tom, jestli opravdu tu haldu věcí, co se vám valí ve skříni/šatně, nosíte. Nosím jen pětinu svého šatníku (ani to ne), but never mind.
Potřebovala bych od vás laskavost. Víte, jakou mám slabost pro Justina Biebera, že ano :D Nemohli byste pro něj hlasovat TADY? Není to žádná připitomělá soutěž o nejlepší celebritu, ani nic podobného. Jde o anketu, jež rozhodne, který ze zpěváků uskuteční svůj koncert v O2 aréně. Miley Cyrus tu opravdu nechci, ovšem její vřeštící desetileté fanynky již ovládly celou anketu asi o 300 hlasů. Adam Lambert se může jít se svým procentuálním počtem hlasů vycpat - nemá naději. Prosím, prosím, smutně koukám, hlasujte pro Justina/teplouše (a nemyslím tím Lamberta)/desetiletou holku/jakkoliv jinak mu říkáte.
Přihlásila jsem se k spoluúčasti na nějakém grafickém blogu. Jsem idiot. Jako bych už tak neměla dost věcí, kterými se můžu zabvit (čtěte: unudit k smrti). Nemůžu říct, že by mě grafika nebavila, ale... Víteco.
Ještě nemám zbalenou ani polovinu věcí a už mám přecépaný kufr, který už váží 15kg (můžu si vzít maximálně 20kg). Maminka si asi bude muset připlatit, bez těchto věcí odjet nehodlám (nebo mi může místo 200€ dát 500€, abych si všechny tyhle věci mohla koupit). Babička usoudila, že s 200€ nemůžu přežít (že jo, babi?) a dává mi dalších 200€. To už by stačit mohlo. I když, pokaždé když vidím slevy, nemůžu si pomoct. To oblečení na mě volá: "Kup si mě!" a věci, které mám na sobě řvou: "Chceme další kamarády!". Když si tenhle odstavec čtu znovu, zním jakom psychopat. To sedí.

Don't forget to vote for Justin, please!
Dulcecita

Začalo to u konce světa a skončilo to u vraždy...

18. července 2010 v 0:42 | Dulcecita
Neuspořádané kapky se mi míhají před očima a zběsilé blesky se prohánějí po obloze. Tak to u nás vypadalo ještě před pár minutami. Yahoo! Konečně déšť a teploměr ukazující méně než 20°C.
Včera přijela moje kamarádka z nějakého příšerného skautíkovského tábora (jsem městské dítě, to není nic pro mě) a byly jsme ve městě. Bohužel jsem bez peněz a můj chodící bankomat (máma) je na chalupě. Jedinné, co jsem si pořídila, byly džínové kraťásky ukořistěné ve slevách (a ledové mátové frappé, mňam). I tak jsem si dnešek vážně užila. Už mi chyběl náš společný humor, propojené myšlení, kdy já řeknu: "To včera..." a ona: "Já vím!", já: "Neskutečný, že?" a ona: "A ta druhá...", já: "No to bylo krutý!", ona: "Měla by, ty víš.", já: "No to jo..,". Vy víte houby, my jsme si sdělily spoustu informací :D
Dnes jdeme do knihovny (v nějakou přijatelnější hodinu), avšak už vůbec netuším, co si vypůjčit. Četla jsem snad už všechny knihy, které mě něčím zaujaly, které mi někdo doporučil a nakonec i ty, které mě nezaujaly. Už mi zbývá jen doporučená četba od češtináře a dějepisářky. Nevím, jestli mám náladu číst o tom, jak Caesar poručil dobýt tamtu a tamtu zemi, nebo o tom, jak Julie brebentí nějaké sladké řečičky o Romeovi. Doporučte mi jakoukoliv knihu kromě ságy Stmívání, prosím.
Tři hodiny jsem si psala s Becky a máme spoustu plánů do budoucna (a nejen koncert Justina Biebera, viď, Bee? :D). Ona má stejný smysl pro humor, jako já. Vlastně jsme obě morbidní astrální dvojčata :D To se radši ani nesnažte pochopit...

Summer improve (finally!).
Dulcecita

Hehe, ta veverka na mém stole vypadá jako Alvin

17. července 2010 v 0:38 | Dulcecita
Založila jsem si fashion blog. Ano, až tak moc se nudím. Trapas, co? Pokud mi Emm pomůže, mohlo by to stát za to. Tahle holka má vážně vkus!
(Ne)chce se mi spát. Prášky mě nutí zavřít oči, ale já ještě nedokončila francouzskou manikúru na svých nohách.
Melu blbosti. Já vím. Ale mám silnou potřebu něco psát, abych se udržela vzhůru.
Jaký je váš názor na ponožky v sandálech? Já se přiznávám, že pokud je to myšleno jako módní záměr, může to vypadat vážně pěkně (ne, nemluvím tu o sportovních sandálech na túry a vlněných ponožkách). Takové sandály na vysokém podpatku s jemnými ponožkami (které jsou samozřejmě sladěny k oblečení) dokáží vypadat skvěle. Vždycky jsem říkala (a říkat budu), že cool člověka dělají jeho ponožky a pod/nadkolenky + jeho boty. Nohy jsou korunou krásy (na vlasy vám kašlu).
Yeah, asi jsem se těma práškama předávkovala. Jsem naprosto mimo.
Jdu snít. Už je čas. Ale nejdřív se jdu podívat na další díl Sonny (probůh, odkdy se na to dívám?).
Slyšeli jste někdy ten vtip o MJ? Já vám ho upravím:
"Mami, je Bůh muž, nebo žena?"
"Bůh je i muž, i žena."
"A mami, je bůh černej, nebo bílej?"
"Bůh je i černý i bílý."
"A mami, takže Bůh je Justin Bieber?"

Don't fool with Hannah Montana or you'll go to the hell!
Dulcecita

Umřít teď, nebo potom? To je oč tu běží

15. července 2010 v 21:57 | Dulcecita
Někteří lidé asi čekají, že když vám již vyléčená noha začne znovu otékat a tentokrát se i obsype,  budete skákat radostí. Haha. Neskáču, protože to nejde. Noha moc bolí. Přestala jsem brát ten dementní Dithiaden, protože jsem měla pocit, že už je noha v pořádku. A teď? Je to ještě horší než předtím. Už ty prášky znovu nechci! Vedlejší účinky jsou hrozně, zabíjí mě to a pořád jen spím. Takhle chci strávit celé prázdniny?
Moje ex-nejlepší kamarádka je děvka. Vím, že bych to o ní asi neměla říkat, ale je to tak. Až dnes jsem si uvědomila, že je vážně bezcharakterní kur... hmm, slečna. Chová se jako Annabell z GoF (já tě zabiju, Emm! :D). Naše rozhovory se nikdy netýkaly ničeho jiného než kluků/kluků, kteří se jí líbili/kluků, kteří se ji pokoušeli sbalit/jakýchkoli jiných kluků. Neměly jsme žádné jiné téma hovoru. Toť bylo vše, o čem jsme se mohly bavit. Děsivé.
Dnes jsem byla s mámou (ano, chodím nakupovat s mou mamí) na nákupech a konečně jsem si pořídila černé sandály (a taky bílé, hnědé a...). Jsme příšerné, obě dvě. Jdeme pro jedny boty a přineseme si jich (dohromady) pět párů + nějaké oblečení a doplňky. Ten můj (čti: náš) shopaholismus už překračuje všechny meze. Šla bych nejradši všechny ty věci vrátit (ale pochopte, já je potřebuju).
Nejspíš pojedu na pohotovost. Každých pět minut mi noha ztloustne o 0,3 mm. Do rána nakyne do obrovských rozměrů. Už jsem si vzala maximální povolený počet prášků pro dospělého, avšak žádná odezva. Pokud se zítra neozvu - umřela jsem. Mám vás ráda, nezapomeňte na mě (dělám, jako by si mě někdo chtěl pamatovat).

Hey, you, graceless boy, wish me joy inside of hell.
Dulcecita

It's my dream, my home, my life my soul, my dance, my time, my love, lives on!

13. července 2010 v 15:28 | Dulcecita
Právě jsem se vrátila z Prahy. Ta teplotní změna je vážně scary. Vždyť v Praze pršelo a foukal vítr! Klidně bych uvítala nějaký ten svetřík ke svým šatům. A v Brně je... 33°C?
Pokud si říkáte: "Wow, tys byla v Praze, cos tam dělala?", zklamu vás. Nic lepšího, než firmu Microsoft, Palladium a Prašnou bránu jsem neviděla (ano, všechno jen z venku - z auta). Můj otec je totiž idiot, jak už jsem se několikrát zmínila, a odmítal zaparkovat na placených stáních - v centru žádná jiná ani nejsou. Tudíž jsme se nějakým zvláštním způsobem dostali až na dálnici do Brna. Quelle suprise!
Původní účel, proč jsme jeli do Prahy, byl však stejně jiný. Máma musela něco vyřídit na Kubánském konzulátě, protože konzul (nebo-li "mladý šušeň", jak mu s oblibou říkám) dnes o půl dvanácté odjížděl na dovolenou (na Kubu, kam jinam).
Právě sedím u známé a PŘÍŠERNĚ SE NUDÍM! U nás doma poletují realitní makléři a provádi různé zájemce o náš byt. Yeah, budeme se stěhovat. Náš byt je pro nás moc malý. Nemám ani vlastní pokoj. Bohužel to asi znamená, že NAŠE šatna (oblečení tam skladuje i máma a sestry - nemysleli jste si, že mám celou místnost pro sebe, že ne?) bude zrušená a každý budeme mít normální skříň (to by mě zajímalo, kam jako nacpeme boty, máma jich vlastní ještě víc, než já).
Dnes jsem si koupila piercing. Uvažuju o tom, že si ho píchnu sama. Jasně, vystavuju se riziku, ale co. Nebudu utrácet 700Kč za to, že mi nějaký borec v tattoo studiu píchne jehlu do obličeje. Tůůůůůdle.
Momentálně jaksi nemohu pohnout krkem. Tříhodinový spánek za jízdy v autě není nic pro mě. Snažila jsem se neusnout, ale jak jsem to, proboha, měla udělat? Spát jsem šla v jednu ráno a vstávala jsem o půl páté! Chci se rozvalit na svou postýlku a spát jako zabitá až do čtvrtka.

I ♥ PRG (I mean...)
Dulcecita

Nezajímá mě, není můj problém, je mi to jedno

12. července 2010 v 15:27 | Dulcecita

↑ Alkaline Trio - Help me. K tomu nemám co říct. Snad jen: Alk3 forever! :) Když už jsme u Alk3, pusťte si taky Mercy Me, úžasná písnička, vážně. ↑

Přemýšlím o svých vlasech. Nikdy jsem s nimi moc neexperimentovala. Ok, asi třikrát jsem je měla sestříhané, nějaká ta ofina, melír, teď barvení na tmavě hnědou (skoro černá), ale... Víte jak to myslím, ne?
Chci bílé vlasy s modrými konečky. Chci, chci a CHCI *rozmazlený jekot*! Chci znovu piercing (ano, znovu). Když mi bylo 12, měla jsem piercing v nose, který mi asi po půl roce v noci vypadl a do rána byla dírka srostlá. Teď bych chtěla piercing straně spodního rtu (něco jako madonna, ale na spodním rtu), chápeme?
Spousta lidí si myslí, že jen chci být výrazná, ale o tom to není. Jednodušše se mi to líbí, je to tak těžké pochopit? Není můj problém, že ve společenských šatech budu s takovými vlasy vypadat jako blb (to si myslí máma, podle mě je to pure awesomeness)! A co, že mě většina teenagerů na ulici bude považovat za nepovedenou scene girl? Je mi jedno, co si o mně ostatní lidé myslí. Já na ně mám také svůj názor a nikdo mi ho nemůže vzít.
Mimochodem, pod oknem se nám teď na kolech projíždějí pěkní týpci bez triček. Přemýšlím, jestli dál psát článek, nebo se jít dívat z okna :D
Proč všichni nenávidí Tesco? Já miluju jejich dětské oblečení (Cherokee), vypadá vážně úžasně! Pokud si myslíte, že mě zajímá, že nosit oblečení z Tesca je společenská sebevražda - pche! O doplňcích pro děti ani nemluvím. (Ale když ty uši Minnie a medailonek s kočičkou byly taaak roztomilé!)
Emm, Cherr, nezajímá mě, že se vám do toho řetězáku nechce - UDĚLÁTE HO! :D

I don't care (mimochodem taky skvělá píseň od FOB) 'bout nothing.
Dulcecita


Dulcecita a... Dóóóóóst divnej sen

11. července 2010 v 12:48 | Dulcecita
Panebože! Ježíšku na křížku! Zdál se mi tak divný sen (nebo spíš spousta snů), že vám ho sem musím napsat. Je to hrozně dlouhé, ani nepředpokládám, že to někdo bude číst, jen... Berte to jako dlouhatánskou povídku, kde se nevyjadřuji zrovna na knižní úrovni (a je pravdivá).

Byl první den ve škole. Jak je to možné? Nechápala jsem. Vždyť včera bylo 10.července a ještě jsem nebyla ve Španělsku, nemůže být září. Došlo mi, že je to všechno jen sen. Obyčejný sen. Začala jsem všem vykládat, že jsme pouze ve snu - v mém snu. Všichni se tvářili překvapeně a říkali věci typu: "Tak to je hustý!" apod. Chvíli jsem seděla vedle Davea (= David, spolužák ze třídy) a klábosila s ním o všem možném. Píp píp.
Zazvonil mámin mobil. Chvíli jsem se z toho snu oklepávala, ještě nikdy se mi nestalo, že bych si uvědomila fakt, že jen sním. Chtěla jsem být zpátky.
Ocitla jsem se opět ve škole. Přišla za mnou učitelka, jejíž obličej si již nedokážu vybavit a vzala mě do svého kabinetu. Stála tam ještě jedna profesorka a moje bývalá spolužačka V. V. mi začala vykládat něco o déjavu apod. Prý mám schopnost vidět do budoucnosti (za to můžeš určitě ty a GoF, Emm :D). Nijak mě to nerozrušilo, vždyť je to jen sen. Ptala jsem se na spoustu nepodstatných věcí. Učitelky byly nejspíš čarodějnice, protože mi vmžiku změnily moje oblečení na šaty, vypadající jako z kabaretu 70. - 80. let (v tomhle se vážně nevyznám). Znáte to, takové ty úzké šaty se spoustou kamínků nebo třásněmi, boa a čelenka přes čelo. Vrátila jsem se zpět do třídy. Všichni mi říkali, že vypadám skvěle, mám krásné šaty atd. Jakoby se vůbec nedivili, že jsem se převlékla do jiného oblečení. Píp píp.
Páni. Tohle je vážně sen na pokračování! A můžu sama ovládat, co budu dělat... Proč jsem se tedy nešla podívat za Sterlingem (= jeden kluk od nás ze školy, na kterého z nepochopitelných důvodů nemůžu přestat myslet)? Tentokrát to udělám!
Skvěle, jsem zpět ve třídě. Je ale další rok, čili Sterlingova třída se nechází jinde, než minulý. Už už jsem si to vykračovala po chodbě, když vtom mě zastavil Dave (Bože!). O něčem mluvil, ale už si to nepamatuju. Snažila jsem se ho nějak zbavit. Povedlo se. Stála jsem před Sterlingovou třídou. Ale nebyla jsem sama. Postávali tam dva chlapečci z nižšího ročníku a nakukovali dovnitř (jeden z nich tam má bratra, tak asi proto). Suvérenně jsem se snažila protlačit do třídy. Píp píp.
Do háje! Tentokrát jsem opravdu vzhůru. Návrh svého močového měchýře (= jít na záchod) jsem razantně zamítla, to by mě probudilo. Co kdybych se do snu již nevrátila? Špatně se mi usínalo, sestra mi ležela na břiše (huh, proč je na mé posteli?) a měla jsem žízeň.
Stojím ve Sterlingově třídě, ale není tu ani živáček (why?). Se zklamaným výrazem se došourám zpátky k naší třídě. Od téhle chvíle začíná být celý sen mnohem zmatenější. Polovina naší třídy je normální, druhá polovina vypadá jako studio Disney. Byla tam spousta Disneyho hvězd, ale počkat- Nejsou to Disneyho hvězdy, jsou lidi od nás ze školy, kteří jsou jim podobní! Byl tam i Sterling (ano, proto mu tak říkáme, vypadá jako Sterling Knight). V tu chvíli jsem měla vizi (do budoucnosti, jak jsem už říkala), že přijde ředitel a všechny odtamtud vypakuje. Chtěla jsem tomu zabránit, a tak jsem klopýtala k "studiu". V tu chvíli se ze mě stala Demi Lovato (samozřejmě také falešná). Píp píp.
Tentokrát jsem byla vzhůru pouze na půl. Slyšela jsem pípání, avšak můj sen se přerušil jenom na sekundu. Jako bych padla do bezvědomí.
Ležím na zahradě (cože?). Tedy na školním trávníku (aha). Jak jsem se sem dostala? Těsně kolem mě proběhne veverka. Vypadá jako kreslená. Je šíleně roztomilá, a tak jí nastavím ruku, aby mi na ni vlezla (i když nepředpokládám, že to udělá). Opravdu na ni vyleze. Chvilku ji šimrám, hladím, hraji si s ní. Najednou to vypadá (ani nevím, jak jsem to zjistila), že se na mě chce vyčůrat, tudíž ji odhodím. Přestože jsem ji odhodila daleko a velikou silou, je naprosto v pořádku. Je přece kreslená.  Střih. Sedím na židli v jídelně, která vypadá přesně jako ve filmu Alvin a chipmunkové. Na stole se promenáduje TA veverka s červeným tričkem se žlutým nápisem A. Kolem ní se motají další dvě veverky v modrém a zeleném svetru. Dostala jsem šílený záchvat smíchu a sama sebe se ptala, jak se mi do snu dostal Alvin a veverky (:D). Píp píp.
Opět téměř nevnímám zvonění mobilu a spím dál.
Z jídelny se přesouvám do třídy. Stále je první den, ale mí spolužáci již mají jiné oblečení a učíme se. Měla jsem vizi, že mě zkouší profesorka zeměpisu a já skoro nic nevím. Otevřela jsem si tedy sešit a učila se. Začne hodina a profesorka mě opravdu vyvolá. Jenže po mně nechce zeměpis, ale biologii z minulého roku! Nervózně ze sebe soukám všechno, co si pamatuji. Když něco nevím, odpovídá za mě ona (pozn.: Nechápu, jak je možné, že učitelka vykládala i věci, které nevím. Když je to můj sen, ty slova jsem jí do hlavy přece vkládala já a to znamená, že jsem tedy všechny ty biologické termíny musela znát!). V tu chvíli mi dojde, že moje známky ve snu nijak neovlivní ty skutečné. I kdyby - já mám ještě prázdniny. Řekla jsem, že to neumím a posadila jsem se do lavice. Píp píp.
Je deset hodin ráno, spát už se mi nechce, proto se jen válím v posteli. Sestra je stále vedle mě a máma také. Zjistila jsem, že nejsem ve svém pokoji, ale v mámině ložnici (eh?). Zeptala jsem se tedy mámy, kde je otec a proč ležím na její posteli. Její odpověď byla stručná, jednoduchá a přesná: Nemám tucha.
Jen pro upřesnění: Táta byl v kuchyni a vyjídal ledničku, my jsme se do postele asi dostaly během noci (nejspíš jsme náměsíčné).

Pokud jste dočetli až sem, jste vážně borci. Když si celý článek pročítám, zjišťuji, že to vypadá jako šílená pohádka, kterou jsem si vymyslela. Nevím, jak to říct, ale... JE TO PRAVDA, VÁŽNĚ!

Vymyslet název článku mi zabere víc času, než napsat celý článek

10. července 2010 v 18:56 | Dulcecita

↑ Co si budeme vykládat, prostě Muse ↑

Někdy se sama divím tomu, co poslouchám. Kombinace Muse, Fall Out Boy, Demi Lovato a Justina Biebera není zrovna obvyklá. A moje aktuální zamilování do Avanged Sevenfold a Codyho Simpsona navrch... Hmm, radši nic.
Dnes se mi zdál vážně divný sen. Odněkud jsem šla (nejspíš z nějakého koncertu) pozdě v noci sama domů. Hezky jsem si to vykračovala a snažila se předstírat, že vůbec nemám strach. Nesvítila ani jedna pouliční lampa, na ulici nebylo vidět ani živáčka. Najednou se odněkud ozval výkřik a později i volání o pomoc. Místo toho, abych se porozhlédla, co se děje, jsem zrychlila směrem k mému domu (vypadal úplně jinak, než ve skutečnosti). S rozbušeným srdcem jsem se usadila na postel. V tu chvíli vešel do místnosti můj strýc s tetou (proč?) a řekli mi, že před chvílí se někdo pokusil znásilnit jednu mojí bývalou spolužačku (můžeme jí říkat G). Prý se mu to nepovedlo, měla u sebe nějakou věc (nemám tucha jakou), kterou ho nějak... vystrašila?
Nechápu, proč to byla zrovna tahle spolužačka, se kterou již nemám skoro nic společného (kromě stejné školy :D a data narození).  Když jsem ráno vstala, byla jsem přesvědčená, že se to všechno stalo. Brrr.
Konečně jsem šla na koupaliště. Je to někde za chaloupkou sedmi trpaslíku na ulici Klobásova, ale našli jsme to. Jak to říct - byla to sranda :) Jen by to propříště chtělo nějakou kamarádku sebou.
Zjistila jsem, že víc jak 90% lidí neví, že Thriller a Beat it nejsou jen písně od MJ, ale i od FOB (pokud patříte mezi těch 10%, co to ví - miluju vás). Pouštím si tu staré vykopávky a zrovna mi tu hraje Thriller, tak jsem si vzpomněla :)
Můj "affs řádek se rozšiřuje.
Má někdo tip na nějakou dobrou skupinu nebo zpěváka/zpěvačku? Zjistila jsem, že všechny moje oblíbené kapely jsou neaktivní/rozpadlé/uneseny mimozemšťany/whatever.

Calm down, I'll die soon.
Dulcecita

EDIT: Nemůžu za to, že jsem zvědavá ↓

1.) Kolik ti je? - 14
2.) Kolik bys chtel aby ti bylo? - 4

3.) Hraješ golf? - Haha :D
4.) Píšeš na klávesnici všemi deseti? - No, v podstatě jo, ale ne náraz, chápete to?
5.) Máš sourozence? - Dvě malé, odporné, osmileté nestvůry. Ano.
6.) Máš svuj vlastní pocítac? - Ne T.T
7.) Jsi žárlivý? - Vůbec.
8.) Jsi pro Johnnyho Deppa nebo pro Orlanda Blooma? - Promiň Johnny, je mi jedno, jak moc jsi sexy, ale nejsem gerontofil. Orlando. 
9.) Máš tajemství, které nikdo jiný neví? - Huh, těch je.
10.) Co nejlepšího jsi kdy uvaril? - Čaj,
11.) Kolikrát jsi byl zamilovaný? - Ani jednou.
12.) Maluješ se? - Kdo ne?
13.) Piješ kafe? - Mňam.
14.) Co umíš nejlíp? - Všechno umím trochu, nic neumím doopravdy dobře.
15.) Šla bys do superstar? - Další, kdo mi to chce vnucovat?
16.) Trápí te práve neco? - Hmm, asi ne. Já nad tím nepřemýšlím.
17.) Oblíbené císlo? - K čemu mi bude?
18.) Líbil se ti tento dotazník? - Proč bych ho jinak, probůh, dělala?
19.) Kdo má pokracovat? - Aha, proto jsem ho vyplňovala. Emm, Cherriele, je to na vás :)

Konečně se o vás něco dovím, slečny ;)