Květen 2010

Růžová... meloun... Juicy tubes...

29. května 2010 v 18:41 | Dulcecita

↑ Sama jsem trochu překvapená, že se mi líbí píseň od 13-tiletého bloňďáčka typu Jesse McCartney, ale já ty vaše urážlivé komentáře zvládnu. Zkuste si to pustit, je to chytlavé. ↑

Děti, vím, že sem nikdo nechodí, ale tak... Když už si můj idiotský článek přečtete, komentujte! :D
Hmm... Co říct? Nemám o čem psát, život je nuda. Hodně osobní věci sem psát nechci, tak jdu probírat POLITIKU! Fakt věčné téma. Když už se ale dneska volí, proč ne.
Koho byste volili? Já osobně asi ČSSD, i když jsou všichni proti levici. Já jdu vždycky tak trochu proti proudu. Přijde mi mnohem lepší být pod vládou komunistů než ODS! Stejně všichni v mém věku v době komunistického režimu nežili, jak můžeme vědět, že to bylo tak strašné? Napříkad Kuba je stále komunisticky vedená a i přes neblahou ekonomiku (i když...) se mají mnohem líp než my. Jsou šťastní a o politiku se nestarají (věřte mi, vím to).Vzpomněla jsem si, že moje máma jednu dobu pracovala v Terranově a měli tam úžasné triko s třešničkami. Nikdo si ho nechtěl koupit, protože mu přišlo "komoušovský". Já si ho koupila a barvami na textil pod třešničky napsala "KSČM" xD
Nevolila bych ani TOP 09. Eh? Parta odpadlíků, která se snaží zrušit sociální dávky apod., protože si myslí, že je pobírají především romové, kteří nechtějí pracovat. Dobře, romové nebudou mít peníze, půjdou shánět práci. Myslíte, že jim někde nějakou dají? Nebuďme naivní. Jen se zvýší chudoba (nebo v horším případě kriminalita). To váááážně potřebujeme.
Cítím se jako idiot. Probírám tu ještě větší imbecily než jsem já sama, a to přitom zatím vůbec dělat nemusím.

Teď k horším věcem. KDE SEHNAT JUICY TUBES POD 600KČ? Na netu byl jeden e-shop, kde tyhle lesky prodávali za 159Kč. Teď už není. Potřebuju růžový melounový lesk od Lancome (jsem závislá, vážně). Jestli ho nenajdu, spáchám sebevraždu, seriously *evil smile*. Už mi z toho nedostatku hrabe.

XOXO
Dulcecita

If I had a time...

21. května 2010 v 16:01 | Dulcecita
Čas. Toho nebudu mít nikdy dost. Čas. Je to věc, která mi v mém životě nejvíc chybí. Čas. V poslední době ho nemám.
Hodně to tu zanedbávám a to se tenhle blog teprve rozjel.
Prvním důvodem je škola. Co k tomu říct? Musím se učit. Píšeme Commeny, což jsou testy z francouzštiny. Všechno, co jsme se za našich cca 500 hodin frániny za tento školní rok naučili. Zatím jsem se na potenciální otázky, který by tam mohly být, ani nepodívala. Huh...
Druhým důvodem je velice zvláštní věc. Pamatujete, jak jsem vám psala o tom chlápkovi, který chtěl, abych se mu ozvala? Neozval se. Zato zavolal jiný chlápek, že mu prý ten "pojišťovací agent", který mi dal vizitku, dal na mě doporučení. Weird? Yeah. Aktuálně dělám zkoušky na jakýsi muzikál. Jsem z toho totálně mimo a nejsem si jistá, jestli do toho chci jít... ale už jsem kývla, tudíž nemám na výběr.
Muzejní noc dopadla strašně. Všechno bylo víc než úžasné dokud... asi o tom nechci mluvit...? Ale ne, potřebuju se někde vyzpovídat. Nejdřív jsme se všema ze třídy šli do hvězdárny. Bylo úplně plno a program trval půl hodiny. Otevřela se druhá budova a byla tam jakási přednáška o bublinách. Zavítali jsme tedy tam a nakonec to byla vážně sranda. Krom toho, že jsme byli nazváni "sympatickým koutkem", jednomu klukovi (který byl s námi) byla zapálena bublina na ruce a toho, že jsme neustále měli nějaký chytrý přípomínky to bylo naprosto v klidu. Potom jsme se přesunuli do Technického muzea. Ani půlhodinové čekání před muzeem nás neodradilo před dalším dvacetiminutovým čekáním ve frontě do technické herny. Všechno bylo pořád v pohodě, dokud jsme nevyšli. Z kamaráda mého spolužáka (říkejme mu R.) se vyklubal naprostý úchyl. Začal mi sahat na vlasy, oslovovat mě Holko, neustále mě objímat, osahávat a to i přesto, že má holku. Hnus! Nebudu vás už dál zatěžovat vykládáním o tomhle idiotovi. Prostě jsem se ho fakt bála (asi první věc, které se bojím). Končím. Mějte se.

XOXO
Dulcecita

Au!

8. května 2010 v 15:20 | Dulcecita
Pro ty, co sem zabloudili znovu - o chlápkovi s vizitkou jsem řekla našim a zavolali jsme mu. Prý, ať necháme vzkaz. Tak jsme to udělali, uvidíme, jestli se ozve.
Chystá se někdo z Brna a okolí na muzejní noc 15.? Tradičně jsem tam chodila s rodiči a mými dvěmi sestrami, ale letos jdu se spolužáky. Už se vidím, jak se cpu do autobusu s dvacetidevíti harantama, kteří měří 150 - 200 cm :D Komické... Asi půjdeme nejdřív do hvězdárny (v 6 tam toho hodně uvidíme), pak do Technického muzea (doufám, že tam letos zase budou stříhat!) a nakonec na ten zámek... Eh, Rajhrad se to jmenuje? Stejně to nestihneme, ale můžeme doufat.
Je víkend a já se odporně nudím. Vyžeňte mě někdo ven. Každej, kdo stojí za to, abych s ním někam šla je na chalupě/u babičky/hackuje počítače patřící NASA/whatever... Venku všechno smrdí nudou a deštěm. Fuj.
Asi bych měla tenhle článek ukončit. Otíká mi totiž ruka, do které jsem se píchla hvězdičkou z mého náramku, když jsem houpala svoji kamarádku na houpačce obrovských rozměrů. Složité, já vím.
A by the way, kdo chápe rozšiřování lomených zlomků, ať se mi ozve, díky.

XOXO
Dulcecita

"Ona mě donutila přemýšlet!"

6. května 2010 v 20:06 | Dulcecita
Hmm... Přemýšlela jsem nad tím, že bych sem dávala svoje outfity, ale nechci z tohohle "deníčku" dělat fashion blog.
Přemýšleli jste někdy nad tím, jaký je život nuda? Ne, takhle bych to neřekla, spíš stereotyp. Zamyslete se nad tím, co zajímavýho každý den děláte (odpověď: nic).
Přemýšleli jste o tom, co se stane, až umřete? Třeba bude následovat další život, třeba se z vás stane duch, třeba půjdete do nebe (nejnepravděpodobnější).
Přemýšleli jste o tom, co byste dělali, kdyby vás na ulici zastavil nějaký člověk, co vás slyšel zpívat v rádiu a chtěl by s vámi podepsat smlouvu? Něco na ten způsob se totiž stalo mně... Jen tak si kráčím po ulici a zpívám si (no jo, dost nahlas). Na druhé straně ulice jde celou dobu podivnej chlápek v obleku a sleduje mě. Pak přejde na druhou stranu, já radši zmlknu a zrychlím krok. Zařve: "Slečno, počkejte!" a já z prapodivných důvodů zastavím a ohlédnu se. Pak na mě vyklopí, že je z jakési agentury a líbí se mu jak zpívám - mám s rodiči přijít na something-like-casting. Prý je to soutěž, co určitě vyhraju, protože jsou tam samé nuly. Dá mi vizitku a zase vypadne.
Eh, vypadal jako ti agenti z pojišťoven, co se tě snaží přesvědčit, aby ses přidala k nim, protože dávají vyšší příspěvky na dioptrické brýle... WTF? Rodičům jsem to neřekla, vizitku jsem hodila na poličku. Určitě byl podvnodník, já přece nějak úžasně zpívat neumím, ale... co když - ???
Kašlu na něj a jdu dál žít svůj stereotypní život. Nepůjdu na žádný casting a jsem ráda za svůj normální život. Třeba se ještě rozjede, ne? Měla bych tu vizitku vyhodit?

XOXO
Dulcecita

Potřebuju místo...

3. května 2010 v 19:19 | Dulcecita
Potřebuju místo, kam se vypsat.
Potřebuju místo, kde bude klid.
Potřebuju místo, kde mě nikdo nesleduje.
Potřebuju místo, kde se pro mě najde útočiště.
Potřebuju místo, kde můžu řvát a nikdo mě neuslyší.
Potřebuju místo, jako je tohle.

A tak je tu, můj blog. Nikdy by mě nenapadlo, že si ho zas založím :D Ovšem můj dostatek volného času (který získávám tím, že se neučím) mě přinutil něco dělat. Měla bych využívat ten svůj "jakože literární talent" a radši psát nějakou knížku, ale víte co? Na to hážu bobky. Právě teď bych měla sedět nad francouzštinou a učit se, ale je to další z věcí, na který se dneska vykašlu. Po svých dnešních dvou jedničkách z tohohle uhozenýho předmětu mě nic nerozhodí. Mohla bych vám o sobě něco říct, že? Eh, dobře, ale bude to nuda.

Chodím na gymnázium (se zaměřením na francouzštinu - máme ji 10 hodin týdně O.o) v Brně a je mi 14. Miluju fialovou barvu, i když na mým oblečení byste to určitě nepoznali. Co se jídla týče - jsem žrout, především žeru (doslova) špagety, banány a grepy (ovocnýma bonbónama taky nepohrdnu, jelkož nemám v lásce čoko), na pití nejradši Sprite. Hrozně mě baví zpívat, jsem totální maniak, i když si myslím, že nemám talent. Podle kamarádů a asi 20 různých testů jsem ledová královna, co se kluků týče (ale není to pravda, já jsem na všechny přece tak hodná a milá... :D). Eh, nesnáším jak vypadám a přitom mám obrovské ego (ale to se týče mé vnitřní krásy, ne vnější xD - uvnitř jsem přeci awesome). Nikdy se neschovávám za připitomělé masky a naplno řeknu, co si myslím, co cítím, co mi vadí. Jsem FEŠNMANIAKÁLNÍ a myslím, že podle toho i vypadám. Dávám s totiž hodně záležet na oblečení, které však není jak si ho asi představujete. Můj styl je takový extravagantní, originální a barevný. Jsem takovej osobitější sceňan (ano, tak říkám scene lidem). Ráda míchám spisovnou češtinu s nespisovnou, je to prostě zvyk... a taky do vět podstrkuju anglická, francouzská a španělská slovíčka, jestli tyhle tři jazyky ovládáte aspoň natolik co já, máte u mě malý bezvýznamný plus.

Stačí ne? Stejně to tu zatím nikdo nečte... předpokládám. Ehm, končím. Hasta la vista, baby.

XOXO
Dulcecita